Meganarativ

Kde: Café Paradigma, Marešova 148/8 (za FSS)
Kdy: 4. 6. 2013 v 19:30

Ondřej Mikulášek: Nad hrobem vědomí

Právě problém vědomí dělá hlavní obtíže a způsobuje hluboký zmatek ve všech otázkách spojených jak s psychologií, tak také s vědou o ideologiích. Vědomí se nakonec stalo asylem ignorance pro všechny filosofické konstrukce. Změnilo se ve skládku všech nedořešených problémů, všech objektivně nerozložitelných zbytků……Mimo objektivace, mimo ztělesnění v určitém materiálu (gesta, vnitřního slova, hlasu) je vědomí fikcí. Samo vědomí se může realizovat a stát skutečným faktem, jen když se ztělesní v materiálu znaku.
M. Bachtin

O dnešní době máme ve zvyku uvažovat jako o postmoderní, mnozí z nás mluví o své praxi jako o postmoderní. Vymezujeme se tak vůči modernímu paradigmatu ve vědě, psychoterapii a jiných oblastech praxe. Ptáte se však někdy sami sebe, k čemu se vlastně takto hlásíme? Co pro nás znamená ona postmoderna? Jak je možné charakterizovat přechod od moderního k postmodernímu paradigmatu? Ondřej Mikulášek, streetworker, sociální kurátor a systemický terapeut, přednese své úvahy na tato témata. Pozastaví se nad otázkou, zda klíčový rozdíl obou paradigmat tkví v míře objektivity přikládané poznání, nebo zda změna paradigmatu je spíše v odklonu od paradigmatu apriority vědomí k aprioritě jazyka/komunikace. Jak se proměnilo pojetí vztahu jazyka a světa od časů moderny, jak je interpretován v kontextu postmoderní psychoterapie, a jak je v kontextu postmoderní psychoterapie reflektována filosofie jazyka L. Wittgensteina? Nakonec zbývá otázka legitimity možných promluv v rámci psychoterapie. Mají zde skutečně všechny hlasy stejnou váhu nebo lze některé prohlásit za blábol?