Blogy

Hola, zdravím z Playy. Ráda bych Narativu přispěla ještě dalším pohledem na International Summer Institute (ISI) s Harlene Anderson, dodatečně k blogu, v kterém vás Pavel přizval ke svému mexickému putování. On už se touhle dobou asi vznáší někde nad oceánem,zatímco já trávím siestu v hospůdce, užívám si osvěžujícího větráku a celkem osvěžujícího zvětralého piva a přemýšlím, co by vás tak asi mohlo zajímat…Není snadné udržet nit – z jedné strany mi řve do ucha fotbal z televize, z druhé místní temperamentní personál. Ale už si zvykám.

ISI se chýlí ke konci, čeká nás jen závěrečný večírek na pláži a zítra poslední workshop a reflexe. Zatím jen zkusím přiblížit svoje první dojmy. O myšlenkách, zkušenostech, otázkách, nápadech a pochybách, které ISI přineslo, napíšeme třeba někdy příště. Je toho víc než dost, zatím si to ale žije v mojí hlavě vlastním životem, celkem bouřlivě a neuspořádaně, vnitřní dialog je rychlý, občas se zakoktá, takže se mu zatím nedá moc rozumět...

Co se tedy v Playa del Carmen dělo? “Collaborative Learning Community” tvořilo 43 lidí z 9 zemí (my jsme byli jediní Evropané). Psychoterapeuti, psychologové, univerzitní profesoři, studenti, právník…, lidé, kteří hovoří různými jazyky, kteří pochází z úplně rozdílného prostředí. Všechno řečené bylo překládáno do angličtiny a španělštiny.

Mám pocit, že díky našemu různorodému společenství (multi-kulturní, multi-linguální, multi-disciplinární, multi… mix) se mi dostal spolupracující způsob víc “pod kůži”. Jakoby mezinárodní komunita připravila lepší podmínky pro pochopení některých hodnot, které spolupracující přístup ctí. Představuji si to jako herní plán, na kterém rozehráváme svou konverzační hru. Pravidla hry, nebo spíš spolupracující elementy, pak přicházejí do rozhovoru i myšlenek tak trochu samy. Mám na mysli otevřenost, vítání všech nových možností, zvědavosti, nevědoucí (not-knowing) a neexpertní přístup, kreativitu, společné vytváření poznání v rozhovoru a další “pravidla hry”, které ve mne ostatní účastníci prostě probouzí. Termíny, o kterých si čtu v knížkách a článcích, se plní se zkušeností novým významem.

Během pěti dnů jsme se skrze diskuze, workshopy, terapeutická sezení a průběžné reflexe dotkli mnoha témat, která se týkají postmoderního pohledu na terapii a život vůbec. Harlene Anderson často nazývá ideály, které její přístup zastřešují, ”postmodern umbrella”. Pro titulek blogu o prvních dojmech z právě končícího ISI jsem vyměnila postmoderní deštník za slunečník spolupráce. Tohle sousloví snad může přiblížit atmosféru mezi účastníky i přímořské klima na ISI.

Sympozia se také zúčastnil Pavel Nepustil, jeho blog čtěte zde.