Blogy

Katko, zaujalo mě tvoje přemýšlení o významu „nevědění“ Jak píšeš, že si uvědomuješ důležitost toho ohledu na místní (mexický) jazyk a tuto jinakost jazyka dáváš do souvislosti s nerozuměním.

Souhlasím s tebou, že je to podstatná nutnost a základní věc (mimo další) v práci psychoterapeuta . „Nevědění“ já osobně spíše vnímám jako svůj postoj k jiné jazykující bytosti, o které nemohu vědět dopředu jak ten či onen popis v jazyce vnímá- takže nevycházím z toho, že možná vím a „technika“ nevědění mi umožňuje se klienta ptát. Mám to jako základní postoj, že skutečně nemohu znát-vědět, jak stejně pojmenované v jazyce vnímá druhý- takže z mého pohledu jde o upřímnou víru v to, že nevím(dokud nedostanu vysvětlení). Nevím, jak to vnímal Ludewig-ale tohle jeho „nevědění“ mě ve výcviku velmi inspirovalo a také fascinuje. To další, co mě zaujalo, byla odpověď Rocío Chaveste na otázku jedné účastnice (seminář v Brně na jaře 2010). Otázka se týkala práce v rozdílných kulturách a mně se velmi zamlouvala a také inspirovala odpověď Rocío, když mluvila o tom, že každý pocházíme z nějaké jiné kultury (i manželství je setkání dvou kultur)-a odnesla jsem si uvědomění, že nemusím bydlet v jiné zemi, světadílu,...abych si uvědomila, že každý člověk si nese svou kulturu a to i v místních-zdánlivě stejných kulturách, národností,....A toto mi pomáhá, že nemohu zapomenout se ptát na pojmy, které jsou zdánlivě jasné, vystavěné mou představou a můžou být dokonce ve shodě při srovnání s některými prezentovanými pojmy ze strany společnosti. Jedna cílová skupina klientů, kterým se věnuji, jsou i klienti azylových domů-když se ptám, co pro ně azylový dům vlastně je-čím je atd. - často mě fascinují jejich naprosto rozdílné popisy "azylového" domova. V porovnání s místním (lokálním) jazykem mohou být více nebo méně ve shodě a naopak ve velkém kontrastu. Domnívám se, že čím vzdálenější jsou kultury (nemyšleno jen zeměpisně) tím markantnější jsou rozdíly ve vnímání, které způsobuje „nerozumění“ a já si teď znovu připomínám tu užitečnost takového nerozumění. Děkuji, Katko.

Saša Polášková