Narativ.cz | website for postmodern ways in therapy and consulting

Blogy

Konference Bridges2010 - Mosty k řešení nebo mosty mezi řešeními?

Část zprávy z konference, plná verze včetně několika fotografií je k dispozici na http://dalet.cz/Clanky/Bridges2010-web.pdf.

 

Ve dnech 3. – 5. 9. 2010 se švédské město Malmö s necelými třemi sty tisíci obyvateli stalo dočasně hlavním městem všech terapeutů a terapeutek zaměřených na řešení („solution-focused therapy“), protože se zde konala první společná konference Evropské asociace krátké terapie (European Brief Therapy Association – EBTA) a americké Asociace krátké terapie zaměřené na řešení (Solution Focused Brief Therapy Association - SFBTA). Pro EBTA to byla již sedmnáctá konference v pořadí, pro SFBTA sedmá, poprvé ale obě asociace spojily síly a uspořádaly konferenci společnou. Pravděpodobně se tak stalo i zásluhou Harry Kormana, hlavního pořadatele konference, který je jednou z klíčových osobností současného SF  hnutí a má velmi úzké kontakty s lidmi z SFBTA. Snad i proto se na „Bridges“ konferenci sjelo takové množství významných představitelů tohoto přístupu z celého světa.

 

Program konference byl velmi bohatý a pestrý. Svědčí o tom i skutečnost, že až na několik málo výjimek probíhalo paralelně vždy šest workshopů. Každý workshop trval 45 minut a probíhal v některém ze salónků v šestém patře luxusního hotelu Hilton v centru Malmö. Salónky byly sice označené nesrozumitelnými a – což bylo ještě horší – naprosto nezapamatovatelnými švédskými názvy (konkrétně: Havsörnen, Fiskjusen, Svansjön AB, Svansjön CD, Berguven a Näktergalen), ale díky dobře a přehledně připravenému programu a vynikající organizaci ze strany pořadatelů se mi podařilo poměrně rychle zorientovat a většinou dorazit na workshop, který jsem si předem zvolil. Ze všech workshopů, které jsem měl možnost absolvovat, jsem vybral některé, s kterými bych se zde rád podělil.

 

Jak je v terapii zaměřené na řešení zvykem, začal bych i zde od konce, protože hlavním „tahákem“ celé konference bylo nedělní dopoledne. Na programu totiž bylo diskusní setkání s (dosud žijícími) lidmi, kteří stáli u zrodu přístupu zaměřeného na řešení (tzv. „founders group“). Pozvání přijali Gale Miller, Eve Lipchik, John Walter, Wallace Gingerich a Dan Gallagher. Účast původně přislíbili i Elam Nunnally (který bohužel několik měsíců před konáním konference zemřel) a Scott Miller (který nakonec musel účast zrušit ze zdravotních důvodů). Diskusi moderoval a vtipně glosoval Brian Cade. Během diskuse se objevovala různá témata – od osobních vzpomínek na Steva de Shazera a Insoo Kim Berg, přes některé teoretické otázky a výzkum až po budoucí směřování přístupu zaměřeného na řešení. Gale Miller  například zavzpomínal na to, jak spolu se Stevem přirovnali přístup zaměřený na řešení k pizze – na stále stejný základ lze klást velmi různé přílohy podle chuti a každý si navíc může vzít tolik, kolik chce nebo potřebuje. John Walter  mimojiné vyprávěl příběh o tom, jak v počátcích své terapeutické kariéry pracoval v Milwuakee s mladíkem, který o terapii nejevil přílišný zájem. Při práci je pozoroval tým, ve kterém seděl i Steve de Shazer. John se snažil, seč mohl, aby mladíka získal pro spolupráci – naklonil se k němu, ptal se ho nejrůznějšími způsoby, domlouval mu…, ale nic nepomáhalo. V tom zazvonil telefon (v té době ještě v BFTC používali „přímou“ supervizi po telefonu), John se mladíkovi omluvil, zvedl sluchátko a slyší Steva, jak mu dává instrukce: „Až se k tomu mladíkovi vrátíš, sedni si na židli, opři si záda o podložku, uvolni se a zpomal.“ John se tedy vrátil k mladíkovi, posadil se a opřel se, ale za půl minuty už byl zase v předklonu a bombardoval mladíka otázkami. Opět se rozezněl telefon, John se znovu mladíkovi omluvil, dostal naprosto stejnou instrukci a opět se vrátil. Tento cyklus se několikrát opakoval, takže nakonec i mladíka začalo zajímat „co se tu k čertu děje“ a pozvolna se zapojoval do konverzace. John si z toho podle svých slov odnesl především poučení o nutnosti respektovat tempo klienta a nepracovat příliš za klienta. Při úvahách o budoucnosti terapie zaměřené na řešení se Wal Gingerich  se zamýšlel nad důležitostí dalšího výzkumu přístupu zaměřeného na řešení a nad tím, že v současnosti v USA upřednostňované výzkumné metody (RCT - znáhodňované klinické zkoušky) sice opakovaně potvrzují účinnost přístupu zaměřeného na řešení, ale zároveň nutí výzkumníka pracovat v „paradigmatu“, které je zcela odlišné od toho, v němž se pohybují terapeuti zaměření na řešení. Eve Lipchik zmínila s velkou naléhavostí důležitost ucelenějších a dlouhodobějších výcviků v přístupu zaměřeném na řešení. Současná praxe v USA, kde se většinou realizují jen krátkodobé workshopy, na kterých pracovníci sbírají kredity, podle jejího názoru neumožňuje hlubší porozumění přístupu zaměřenému na řešení ani jeho rozvíjení. A budoucnost tohoto způsobu práce si bez toho nedokáže představit.

 

Zajímavý byl i úvodní páteční workshop věnovaný koučování zaměřenému na řešení. Workshop moderoval Ben Furman, který nejprve stručně představil vlastní model Reteaming a poté přizval Marka McKergowa, který představil zase svůj přístup (modely SIMPLE a OSKAR). Nakonec přizvali Gaby Wallström, manažerku, která koučovací postupy aplikuje při řízení firmy s několika desítkami zaměstnanců. Všichni společně diskutovali o tom, jak lze ve firmách efektivně zavádět „koučovací principy“ zaměřené na řešení a k jakým výsledkům to vede.

 

Belgický kouč a terapeut Paul Koeck, který kombinuje přístup zaměřený na řešení s ericksonovskou (hypno)terapií (jeho Atntwepský ericksonovský institut je oficiálně registrován u Milton H. Erickson Foundation), představil a na dobrovolnici demonstroval vlastní metodu „hypnotického škálování“ (hypnotic scaling). Metoda je podle něj zvláště vhodná při práci s lidmi, kteří dokáží mít velmi intenzivní pozitivní nebo negativní pocity, ale „nic mezi tím“ a nedokáží své stavy ovlivnit vůlí. Základní kostru této metody tvoří škála, na které jedinec v transu umístí svou emoci (např. smutek). Poté se pracuje v kombinaci detailních popisů jednotlivých stavů (emocí, tělesných reakcí, myšlenek a chování), malých posunů na škále (nejprve směrem ke zhoršení, a až poté vzhůru) a pozorování rozdílů mezi jednotlivými stavy včetně zjišťování zdrojů („Jak jste se posunul(a) z X do Y?“). Klient poté dostává za úkol za pomocí objevených zdrojů a schopností posuny na škále trénovat i doma (každý den asi 5 minut), čímž získává daleko větší vliv na své prožívání a zároveň větší citlivost ke škále a pestrosti emočních stavů, které prožívá.

 

Velmi provokativní workshop nazvaný „Situation focused windows“ (okna zaměřená na situaci) vedl polský kolega Tomasz Switek. Již během několika minut ukázal, že jeho prohlášení, že je tak trochu „heretikem SF přístupu“, je zcela oprávněné. A jako správný „heretik“ otevřel mnoho důležitých otázek a zpochybnil mnoho předpokladů, které už se v SF berou příliš automaticky na to, aby se nad nimi ještě nějak zvlášť přemýšlelo. Hned v úvodu nabídnul úvahu, zda by se terapeuti zaměření na řešení neměli místo na řešení zaměřovat na situace – v minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Jednoduché rozlišování mezi „řešením“ a „problémem“ může být někdy ošidné. Tomasz uvedl příklad z vlastního života – jeho vášeň pro cyklistiku je pro něj řešením mnoha věcí, ale pro jeho rodinu, která jej po příjezdu z práce zahlédne jen přesednout z auta na kolo, než zase zmizí, je to spíš problém. On sám se zaměřuje na to, co vypráví klient a při práci používá tři „situační okna“ – WHAT?/CO? (okno, kterým ho klient nechá nahlédnout do svého pohledu a pohledu druhých lidí na situaci, v níž se nachází a na cíle, kterých by rád dosáhl), HOW?/JAK? (okno, kterým ho klient nechá nahlédnout svých zkušeností, jak se mu podařilo dosáhnout pozitivních změn (výjimky) a mapují se interní i externí zdroje) a DO/DĚLÁNÍ (okno, kde lze nahlédnout, co lze dělat jinak během sezení i v běžném životě a kde lze experimentovat se změnou). Kromě rozlišování problém vs. řešení zpochybnil Tomasz další předpoklad SF o významu kladení otázek. Referoval o své zkušenosti, že místo kladení otázek je mnohdy užitečnější říkat „řekněte mi více o…“ nebo „zajímalo by mě, jak vidíte…“. Kromě toho v rozhovoru s klientem nejsou podle něj příliš důležité otázky samotné (na které se coby na „techniky“ terapeuti většinou nejvíce soustředí), ale odpovědi klienta (které je pak snadné přeslechnout). Dalším ústředním konceptem SF, který Tomasz polemicky otevřel je expertnost klienta. Nabídnul jeden absurdní příklad: Předpokládejme, že klient v terapii začne povídat o tom, že se naučil létat. Už několikrát létal a jde mu to velmi dobře. Pokud terapeut akceptuje klientův rámec, klient možná bude chtít svou dovednost terapeutovi předvést a pohrne se k oknu, aby ukázal, že když z něj vyskočí, tak místo, aby se rozplácnul na dlažbě, bude poletovat jako pták. Kdo z nás terapeutů v takové situaci uzná, že klient je expert na svůj život a nechá ho ve své pracovně takový experiment provést?

 

Kromě odborného programu organizátoři pamatovali i na odreagování účastníků konference. V pátek večer proběhlo poměrně decentní setkání v krásném sále na radnici v Malmö (město Malmö bylo jedním z partnerů konference) a v sobotu večer proběhla výrazně živější párty, která trvala až do brzkých ranních hodin a zapříčinila, že účast na nedělním dopoledním programu byla poněkud menší a méně soustředěná, než by se s ohledem na význam přednášejících dalo očekávat. Během párty někteří kolegové pro potěchu ostatních i svou vlastní předvedli i některé své mimoterapeutické dovednosti - Mark McKergow kupříkladu zapreludoval na klarinet a Harry Korman předvedl velmi zdařilou pantomimu ztvárňující povolání, které původně měl dělat (Harry je skvělý herec, takže nebylo těžké poznat operujícího chirurga – scénka byla tak přesvědčivá, že se někteří účastníci tiše vytráceli směrem k toaletám). Celým večerním programem provázel Paul Z. Jackson, který zde zúročil své zkušenosti z moderování rozhlasových zábavných pořadů. Místní rocková kapela se poté postarala o hudbu spíše k tanci než k poslechu a veselý rej ukončily až první paprsky časně podzimního švédského slunce. Konference skončila po nedělním programu vděčným potleskem pro organizátory a videopozvánkou všech na příští rok do Dresdenu, kde místo mostů budou na pořadu dne rámce (konference se bude jmenovat „Frames and beyond“). Leoš Z.

Nepřehlédněte

Workshop 2017 Werner Schütze (DE)

Dr. Werner Schütze:
OPEN DIALOG IN MENTAL HEALTH CARE

We wholeheartedly invite you to an experiential workshop, centered on the experience of being in dialogue. The workshop is suited for people who are interested in the field of mental health care, are currently working in the field, or wish doing so in future.

When: 24. - 25. 11. 2017
Where: Brno

more info..

Video

Embedded thumbnail for Narativ in dialogue with Jaakko Seikkula

Newsletter

Zůstaňte informováni o našich nejnovějších zprávách!

CAPTCHA
spam protection
Fill in the blank.
Network for Dialogical PracticesOtevřený dialog

Search form

CAPTCHA
spam protection
Fill in the blank.