Harlene Anderson zřejmě teď pracuje ve své kanceláři v texaském Houstonu, možná právě vede

terapeutickou konzultaci s klientem nebo debatuje s některým z kolegů z domovského Houston

Galveston Institutu. Možná ale také plánuje spolupráci s někým, kdo sedí u Skypu či e-mailu na

druhé straně planety. Protože: máme spoustu možností, jak komunikovat navzdory vzdálenosti a

rozdílnosti kultur i jazyků.

Celoživotní práce Harlene Anderson spočívá právě v rozvíjení konverzací a spolupracujících

vztahů s transformativním potenciálem. Své pole působení už dávno neomezuje pouze na

psychoterapii; říká, že usiluje o rozvíjení takové konverzace, která otevírá všem účastníkům

přístup k jejich kreativitě a novým možnostem, i v komplikovaných situacích, kde dříve žádné

možnosti nespatřovali. Kolaborativní přístup opustil hranice terapie a poradenství a vydal se do

otevřeného prostoru práce s lidmi od sociální práce, přes vzdělávání a terapii, až ke komerčnímu

sektoru.

Za pár dní už Harlene, jako tolikrát v roce, sbalí kufr a odletí vést své workshopy po Austrálii.

V září dorazí k nám, do Brna! I vy můžete využít příležitost a skrze tento blog se zapojit do

konverzace, ještě před tím než se uvidíme osobně na jejím workshopu. (Otázky a komentáře

můžete psát v češtině, my je přeložíme a odešleme).

1) Jaké publikum máte při Vašich workshopech obzvláště ráda?

Vítám všechny účastníky. Vždycky se velice ráda seznamuji s novými lidmi v různých zemích

a dozvídám se o jejich práci, obzvlášť pokud v ní musí čelit specifickým překážkám či výzvám.

S potěšením vedu při workshopech konverzace „naživo“ s kolegy, kteří se dobrovolně přihlásí,

aby se mnou konzultovali něco ze své každodenní práce nebo života. Všichni zažíváme konverzaci

ve stejný moment. Umožňuje mi to také přizvat ostatní k reflektování procesu. Účastníci mi často

říkají, že je to pro ně užitečnější způsob učení se o kolaborativní terapii než třeba sledování videa.

2) Jaký prostor a další praktické věci vám vyhovují pro vaše workshopy?

Ideální je, když mohou účastníci v místnosti pro workshop sedět v kruhu nebo v soustředných

kruzích anebo jiným způsobem, ve kterém mohou vidět do tváře ostatních. Při takovém uspořádání

nejsem v hierarchické pozici experta v čele místnosti s ostatními, kteří jsou v řadách za sebou a

vidí pouze záda kolegů před nimi. Uvědomuji si, že někdy tento ideál není dosažitelný a vždy se

snažím najít způsob, jak napomoci většímu pocitu rovnosti a menší hierarchičnosti mezi mnou a

účastníky. Jinými slovy, ráda pomáhám lidem, aby se se mnou a s ostatními propojili a skutečně se

cítili součástí workshopu. V souvislosti s tím uvažuji také o “pohostinnosti”: o důležitosti toho, aby

účastníci byli přivítáni, aby se cítili jedinečně. Pokud je to možné, osobně zdravím každou osobu,

když vchází. a vždy je příjemné nabídnout nějaké občerstvení (např. kávu) jako součást přivítání.