Konverzace bez hranic: rozhovor s Harlene Anderson

 

Harlene Anderson zřejmě teď pracuje ve své kanceláři v texaském Houstonu, možná právě vede

terapeutickou konzultaci s klientem nebo debatuje s některým z kolegů z domovského Houston

Galveston Institutu. Možná ale také plánuje spolupráci s někým, kdo sedí u Skypu či e-mailu na

druhé straně planety. Protože: máme spoustu možností, jak komunikovat navzdory vzdálenosti a

rozdílnosti kultur i jazyků.

Celoživotní práce Harlene Anderson spočívá právě v rozvíjení konverzací a spolupracujících

vztahů s transformativním potenciálem. Své pole působení už dávno neomezuje pouze na

psychoterapii; říká, že usiluje o rozvíjení takové konverzace, která otevírá všem účastníkům

přístup k jejich kreativitě a novým možnostem, i v komplikovaných situacích, kde dříve žádné

možnosti nespatřovali. Kolaborativní přístup opustil hranice terapie a poradenství a vydal se do

otevřeného prostoru práce s lidmi od sociální práce, přes vzdělávání a terapii, až ke komerčnímu

sektoru.

Za pár dní už Harlene, jako tolikrát v roce, sbalí kufr a odletí vést své workshopy po Austrálii.

V září dorazí k nám, do Brna! I vy můžete využít příležitost a skrze tento blog se zapojit do

konverzace, ještě před tím než se uvidíme osobně na jejím workshopu. (Otázky a komentáře

můžete psát v češtině, my je přeložíme a odešleme).

 

1) Jaké publikum máte při Vašich workshopech obzvláště ráda?

 

Vítám všechny účastníky. Vždycky se velice ráda seznamuji s novými lidmi v různých zemích

a dozvídám se o jejich práci, obzvlášť pokud v ní musí čelit specifickým překážkám či výzvám.

S potěšením vedu při workshopech konverzace „naživo“ s kolegy, kteří se dobrovolně přihlásí,

aby se mnou konzultovali něco ze své každodenní práce nebo života. Všichni zažíváme konverzaci

ve stejný moment. Umožňuje mi to také přizvat ostatní k reflektování procesu. Účastníci mi často

říkají, že je to pro ně užitečnější způsob učení se o kolaborativní terapii než třeba sledování videa.

 

2) Jaký prostor a další praktické věci vám vyhovují pro vaše workshopy?

 

Ideální je, když mohou účastníci v místnosti pro workshop sedět v kruhu nebo v soustředných

kruzích anebo jiným způsobem, ve kterém mohou vidět do tváře ostatních. Při takovém uspořádání

nejsem v hierarchické pozici experta v čele místnosti s ostatními, kteří jsou v řadách za sebou a

vidí pouze záda kolegů před nimi. Uvědomuji si, že někdy tento ideál není dosažitelný a vždy se

snažím najít způsob, jak napomoci většímu pocitu rovnosti a menší hierarchičnosti mezi mnou a

účastníky. Jinými slovy, ráda pomáhám lidem, aby se se mnou a s ostatními propojili a skutečně se

cítili součástí workshopu. V souvislosti s tím uvažuji také o “pohostinnosti”: o důležitosti toho, aby

účastníci byli přivítáni, aby se cítili jedinečně. Pokud je to možné, osobně zdravím každou osobu,

když vchází. a vždy je příjemné nabídnout nějaké občerstvení (např. kávu) jako součást přivítání.

 

Comments

ccm's picture

questions for Harlene

Romana's picture

not-knowing and not-irritating together

Dear Harlene,

first I´m looking forward very much for you to coming in few days!!I´m inspired by your work for more then 3 years since I have received your book as a present and read it. Than I had the possiblity to learn more about you and your work especially thanks to Pavel and Rocio who know you personally...I´m happy we live in a time we can meet with the authors of books we read, being involved in the living dialog except of the inner dialog, that´s great and I appreciate it.

I have also a question based on my experiences with collaborative approach. I hope it´s not to difficult or long for the beginnig, I learn to be more brief..:  I learn to be in not-knowing position in my everyday reality - to be without prejudice, preconceptions during the conversations, to be curious instead of expert, to think about good timing and space for conversation, to be tentative, respectfull and so on. Sometimes I´m succesfull but sometimes not. Sometimes (and I´m talking only about every day life conversations, I don´t do therapy yet) I perceive it makes people a bit nervous, suspicious, scared when I´m doing this. And then I feel I´m not so well social skilled. I sometimes feel I´m not able to manage properly the emotions and some people feel I force them to tell me something. They feel I force them to be more openned, sincere, talkative etc. But I don´t want to make them feel bad and under pressure.I want to be able to offer secure dialogical space..

So I have actually 3 questions now:) : What do you mean about this? Have you ever experienced something similar? How is it possible to be in not-knowing position and not to provoke or irritate people who are not get used to it?

Regards, Romana Plchova

Pavel Nepustil's picture

Program

A máme tady program od Harlene: http://www.narativ.cz/files/pictures/clanky/program_harlene_pdf_4e522d6229.pdf. Je zatím předběžný, a to naprosto vážně myšleno: tzn. pokud něco budeme chtít přidat, změnit, Harlene to rozhodně vezme v potaz. Pavel

Pavel Nepustil's picture

Konverzace pokračuje....

 

Narativ:

Díky, Harlene! Podařilo se nám zamluvit dobrý prostor, aspoň myslím. Aulu na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity.  Nejsou tam připevněné stoly a židle, takže bude možné s nimi hýbat, jak budeš chtít. Škola by měla být skoro prázdná, protože to bude ještě před začátkem semestru. Takže tam taky nebude hluk a bude tam také spousta prostoru pro neformální povídání o přestávkách.

A bude tam velice různorodá skupina účastníků – z různých oblastí práce s lidmi, také akademici...

Protože hlavní zaměření workshopu je etika, zajímalo by mě, jaké jsou tvé zkušenosti s mluvením o etice před větší skupinou lidí – je to oblíbené téma? Nebo spíš nudné?

Harlene: 

Ten prostor zní skvěle: hezký a klidný. A je pěkné, že můžeme mít pohyblivé židle a prostor pro lidi, aby se mohli přesunovat a povídat si v malých skupinkách.

No, a etika... Etika není něco, na co by se účastníci rovnou ptali, ale etické otázky jsou často součástí různých otázek a komentářů.